Napsali jste

Třída 8.D

Chytří z Vodňan

Psal se rok 1334 a král Přemysl Otakar II přijel do Vodňan na pivo. Když přijel do hospody, tak si dal místní pivo, ale moc mu nechutnalo, proto dal lidem z Vodňan peníze, aby vyrobili lepší pivovaru.

Vodňanští však byli chytří a nechali si postavit Vodňanské kuře místo pivovaru, protože jim Vodňanské kuře vydělávalo víc peněz.

O pár měsíců později přijel král zpátky do Vodňan, aby ochutnal místní nové pivo. Král ale místo pivovaru uviděl velký nápis: Vodňanské kuře. Král nebyl spokojený, proto zašel za majitelem Vodňanského kuřete Andrejem Šibabem. Král se ho hned zeptal, proč postavil Vodňanské kuře. Na to Andrej řekl, že jim to vydělává víc peněz než pivo. Král se dlouho rozmýšlel, co má dělat, a nakonec se rozhodl že se ubytuje v místním hostinci a bude dohlížet na stavbu pivovaru. Když šel král spát, tak Andrej Šibab řekl svým lidem, aby zvětšili výrobu.

Dalšího dne se král probudil a hned si všiml, že se Vodňanské kuře zvětšilo a že u něj stojí víc lidí. Král byl strašně naštvaný a hned vyrazil za Andrejem Šibabem, aby se zeptal, co to sakra dělá! Andrej Šibab mu jen řekl, aby ochutnal Vodňanské kuře a aby se rozhodl, jestli opravdu chce přestat ve výstavbě Vodňanského kuřete. Král ho tedy ochutnal a zjistil, že to není tak špatné, ale král měl chuť na pivo. Proto se rozhodl, že lidem z Vodňan dá naposledy peníze, aby postavili alespoň hospodu, kde by vařili nové pivo.

Týden uplynul a Vodňanští konečně postavili hospodu, ve které vařili nové pivo. Král ochutnal pivo a byl velmi spokojen, že Vodňanští konečně dodrželi slib.

Třída 8. C

Hladový převlek

Byla první světová válka. Všude byl hlad a bída. Ve Vodňanech tomu nebylo jinak.

Žil tu však Ríša se svou rodinou. Ríša byl desetiletý chlapec, který se staral o svou nemocnou maminku a mladší sestru Žofku. Ríšův tatínek bojoval na západní frontě, a tak jediné spojení mezi nimi byly dopisy, kterých však bylo velmi málo.

Největším trápením pro Ríšu i ostatní rodiny byl hlad a nedostatek léků. Ríša si ale po nějaké době trvání války všimnul toho, že žádný člověk si nemůže do fronty na přídělové lístky stoupnout víckrát než jednou za týden. Za každý přídělový lístek člověk dostal trochu cukru, krajíc chleba a lžičku margarínu. Ríšu něco napadlo, a tak svolal své tři nejlepší kamarády Honzíka, Fildu a Šímu. Ríša jim vysvětlil svůj plán. ,,Kluci, až si půjdeme pro příděl, převlékneme se, já si třeba vezmu brýle, vy si nalepíte knír nebo nasadíte paruku." Najednou ho přerušil Honza: ,,Proč bychom se převlékali?" Ríša mu odpověděl: ,,Lidi, kteří to rozdávají, si spoustu lidí pamatují, ale když se převlečeme, tak nás nepoznají a dají nám to dvakrát."

Klukům se nápad líbil, a tak začali shánět různé klobouky, paruky, brýle, kníry, plnovousy a další. Pak rozjeli svůj plán. Ten jim zpočátku vycházel, nikdo o tom nevěděl, ale další týden už o tom věděl skoro každý. Dozvěděli se to díky pekařce paní Novákové, která kluky viděla, když se převlékali za starou pekárnou. Bylo to veřejné tajemství, ale nikdo to na ně vyloženě neřekl, protože spoustu věcí rozdali lidem.

Od té doby jim lidé říkali chytří z Vodňan.

Třída 8.D

Kvantová chytrost vodňanská

Byl podvečer roku 1626. Nad jihočeskými Vodňany se líně převaloval dým z komínů a hladina Blanice se leskla. Tenhle klid však trval jen do okamžiku,než se kousek za městskými hradbami, přímo u jednoho z rybníků, ozvalo ohlušující PRÁSK! V záplavě modrých jisker a kouře, který voněl po cínu a připáleném plastu, se na trávu svalili dva muži. Dr. Viktor a Dr. Leo, elitní vědci z roku 3026.

Viktor si nasadil hi-tech brýle a pohlédl na zařízení za nimi. Kruhová časová brána, která je sem měla přenést jen na krátký průzkum, teď jen smutně jiskřila. Její hlavní pohonné jádro bylo na prach. "Skvělé, Leo. Říkal jsem ti, že ta stabilizační matice neudrží takový nátlak," zakřičel Viktor a oprašoval si stříbrnou kombinézu. "Hlavně klid," kontroval Leo a studoval kapesní skener. "Jsme ve Vodňanech. Podle historických tabulek jsou zdejší lidi vyhlášení svou... specifickou chytrostí. Určitě nám někdo pomůže."

Setkání u kovadliny

Vydali se do města a netrvalo dlouho, než narazili na místní kovárnu. Kovář Jíra právě stál na dvorku a s neuvěřitelným úsilím se pokoušel chytit do pytle sluneční paprsek, aby měl čím svítit v dílně.

Viktor s Leem na sebe pohlédli. "Specifická chytrost," zamumlal Viktor.

"Dobrý den, mistře," oslovil kováře Leo. "Nepotřebujeme světlo, ale radu. Naše... kočárová náprava se porouchala. Potřebujeme krystalický modrý fluorit, abychom ji opravili. Nevíte o nějakém?"

Kovář Jíra otřel pot z čela, schoval prázdný pytel a zvědavě si prohlédl jejich podivné šaty. "Modré kameny? Joj, pánové, ty u nás nerostou. Ale shodou okolností tu dnes nocuje sám král, který projíždí krajem. Viděl jsem, že má na své koruně a v královské pokladnici přesně takové zářivé modré krystaly. Jenže král je lakomec. Nikomu nedá ani korunu, natož drahokam."

"A nedaly by se ty krystaly... vypůjčit?" nadhodil Leo. Jíra se zasmál, až mu břicho poskakovalo. "Krále neopijete rohlíkem. Stráže vás nepustí ani k bráně. Leda... ledaže byste ho přechytračili. Král si totiž potrpí na to, že je nejchytřejší z celého království, a rád zkouší místní lidi z rozumu."

Plán: Když budoucnost potká středověk

Vědci se stáhli do stínu městské krčmy. Ukrást krystaly silou nešlo. Museli použít zbraň nejtěžšího kalibru: přizpůsobit se vodňanské logice a zkombinovat ji s technologií 31. století.

Leo vytáhl z kapsy poslední fungující gadget, kapesní nanoreplikátor. Vypadal jako malá kovová krabička s blikající diodou. "Viktore, uděláme to po vodňansku. Když chtějí zázraky, dostanou zázraky."

Druhý den ráno se na náměstí, kde král zrovna přijímal stížnosti poddaných, strhl chaos. Viktor a Leo se protlačili dopředu. V rukou drželi krabičku a tvářili se nesmírně důležitě.

"Vaše Veličenstvo!" zvolal Viktor a hluboce se poklonil. "Přicházíme z dalekých krajů, abychom vám představili největší div světa. Množitel bohatství!"

Král, tlustý muž s unaveným výrazem, zpozorněl. "Množitel čeho? Co je to za nesmysl? Vodňanští už mi zkoušeli prodat pytel s tmou i raky, co prý umí mluvit pozpátku. Co to zkoušíte vy?"

"Žádný podvod, pane," řekl Leo uctivě. "Tato schránka dokáže zdvojnásobit jakýkoliv drahocenný předmět. Ale funguje pouze tehdy, pokud je do ní vložen předmět čisté, královské hodnoty. Obyčejné stříbro v ní zčerná."

Král se samolibě usmál. "Chcete mě napálit. Stráže, přineste jeden stříbrný tolar." Král hodil minci do krabičky. Leo nenápadně zmáčkl tlačítko na nanoreplikátoru. Zařízení tiše zabzučelo, modře bliklo a – cvak – Leo otevřel víko. Uvnitř ležely dva identické, navlas stejné tolary.

Dav zalapal po dechu. Král vytřeštil oči. Vzal mince, kousl do nich, cinknul s nimi o stůl. Byly pravé.

"Neuvěřitelné!" vydechl panovník. "Ukažte mi to znovu!" "Bohužel, Vaše Veličenstvo," povzdechl si Viktor smutně. "Stroj spotřeboval veškerou svou vnitřní energii. Aby mohl fungovat na plný výkon a rozmnožit vaše největší bohatství, potřebuje speciální palivo. Modré krystaly, které nosíte na své koruně. Ty jediné mají dostatečnou sílu, aby stroj navždy nastartovaly."

Velký třesk a návrat

Král byl chamtivý, a vidina toho, že by mohl zdvojnásobit celou svou pokladnici, mu zatemnila mysl. "Tady jsou!" zvolal a osobně vyloupl tři velké modré krystaly ze své koruny. "Dejte je tam! A jestli se moje diamanty nezdvojnásobí, přijdete o hlavy!"

Viktor s vážnou tváří přijal krystaly a vložil je do krabičky. "Nyní, Vaše Veličenstvo, musíme provést finální kalibraci na místě s nejsilnější zemskou energií – tamhle u rybníka za hradbami. Do hodiny vám přineseme stroj, který bude chrlit zlato."

"Stráže, běžte s nimi!" nařídil král.

Viktor a Leo, doprovázeni dvěma ozbrojenci a zvědavým kovářem Jírou, dokráčeli k poškozené časové bráně. Stráže si udržovaly odstup, protože zničený portál vypadal jako pekelný nástroj.

"A teď sledujte," mrkl Leo na kováře Jíru.

Viktor bleskově vložil modré krystaly do palivové komory brány. Portál okamžitě ožil. Obklopila ho zářivá, pulzující neonová aura. Stráže vyděšeně uskočily a pokřižovaly se.

"Vyřiďte královi," zakřičel Viktor přes hluk startujícího motoru, "že vodňanská chytrost tentokrát dorazila až z budoucnosti!"

"Díky za radu, Jíro! A ten slunce do pytle radši nechytej, zkus radši solární lampy!" houkl Leo na kováře, který jen s otevřenou pusou zíral na to hemžení.

Vědci skočili do zářícího středu brány. Ozvalo se další PRÁSK, záblesk oslepil celé okolí a na břehu rybníka zbyl jen spálený kruh v trávě a zmatení strážní.

Epilog

Když se stráže vrátily ke králi a koktavě mu vysvětlily, že cizinci zmizeli v záblesku světla i s jeho krystaly, král vzteky zrudnul.

"Podvedli mě! Ti vodňanští blázni mě připravili o krystaly!" křičel.

Kovář Jíra, který stál opodál, se jen potutelně usmál pod fousy, popadl svůj prázdný pytel a šel dál chytat sluneční svit. Vodňany zkrátka opět potvrdily svou pověst, ať už v tom měla prsty minulost, nebo budoucnost.

Jaro už je tu

Alexandra Korotyč

Jaro už je tu.

Vítá krásnou sněženku.

První jarní panenku.

A taky bleduli. co nám vykvetla v úterý.

Jaro už je tu.

Ptáci se vracejí z výletů.

Zvířata se probouzejí ze zimního spánku

a dávají si první jarní ňamku.

Tvorba básní na zadaná slova

MŮJ DEN

Na jaře mám svátek,

dostanu asi dárek.

Ráda poslouchám hudbu,

pod stromem tancovat budu.

Ptáčci nám budou zpívat,

nikdo nebude zívat.

Budeme se bavit,

chceme totiž slavit.

Gabriela Začková 6. C

LETADLO

Letělo velké letadlo,

bylo v něm bezva divadlo.

Svítilo sluníčko,

deště ani maličko.

Nebyla to náhoda,

že tam byla pohoda.

Pro všechny to byla radost,

nikdo neměl žádnou starost.

Natalija Stan 6. C

CESTA

Byla jednou jedna cesta

a ta byla jako ze sna.

Všude taky tekla voda,

ale byla velká škoda,

že nebyla tam zvířátka.

Jen ptáčci zpívali píseň

o indiánovi s lukem a šípem.

Procházka tam byla

jako okno do jiného světa…

Emma Bílá 6. C

Horoskop pod mikroskopem

Kristýna Hlaváčová

Když jsem koukal pod mikroskop,

Kámoš koukal na horoskop.

Hvězdy, vzorky, kapaliny,

Pijem k tomu medoviny.

Pod mikroskopem zázraky,

Na obloze oblaky.

Hvězdy šeptají tajné věty,

Pod mikroskopem jiné světy.

Čočky

Tereza Šrámková

Když jsem náhle vynalezl čočky,

Chtěl jsem mít doma kočky.

Malé, velké, chlupaté i zrzavé,

Nechtěl jsem, aby byly zvědavé.

Pořád jsem si s nimi hrál,

Stal jsem se všech koček král.