Motýl Lulu a ztracená vesnička

Jednoho dne byl motýl jménem Lulu doma a nudil se. Už opravdu nevěděl, co má dělat, aby se nenudil. Vyzkoušel už úplně vše, ale stejně skončil u televize na gauči. Ubylo asi 14 dní, a když se vrátil Lulu ze školy pro šikovné motýly, usedl ke stolu a začal si psát domácí úlohy. Když dopsal, maminka ho zavolala, jestli se nechce proletět do parku. Lulu souhlasil. Vzal si a připravil si batůžek, do něho pití, mobil a svačinu. Oblékl se a s maminkou se vydal do parku. Lulu byl ještě mladý a moc ani nevěděl, že park není jen pro motýly, ale i pro lidi. Díky tomu, že měl Lulu nádhernou křišťálově modrou barvu křídel, si ho děti začaly všímat a běhat za ním jako o život. Lulu nevěděl, co se děje a proč ho děti chytají. Lulu také létal o život, létal tak rychle, jak jen mohl, že už skoro zapomněl, jak dýchat. Ani se nedíval na cestu, protože to jediné, o co mu šlo, je uletět těm dětem. Když už to vypadalo, že děti setřásl, vzpomněl si, co tu vlastně dělá a jestli by se raději neměl vrátit za maminkou. Problém byl v tom, že nevěděl, kudy. Když létal a doletěl tam, kde je, nesledoval cestu. V okolí nebyl ani jeden motýl, kterého by se Lulu mohl zeptat, kudy zpátky. Lidé tam taky nebyli žádní, ale bylo mu jasné, že kdyby se jim Lulu ukázal, šly by po něm také. Rozhodl se, že se porozhlídne po okolí. Byl ve starodávné ztracené vesničce, o které se nemluví už spoustu let. Ubylo už asi 14 dní a maminka už se prostě smířila s tím, že Lulua nenajde. Lulu se rozhodl, že takhle už to opravdu nejde a že musí nějak přežít. Začal pracovat na vesničce a začal ji zkrášlovat. Najednou odhalil několik zapomenutých motýlích domečků a zjistil, že zde dříve žili motýli. Měl s sebou i batůžek a v něm telefon. Na internetu založil stránku, na kterou přidal fotky zkrášlené vesničky motýlů a vytvořil tak muzeum pro motýly. Přijelo několik motýlů a jedna z nich byla Luluova maminka. Jakmile maminka spatřila Lulua, přiletěla k němu a objala ho. Už si myslela, že se Lulu úplně ztratil. Lulu byl tak šťastný, že úplně zapomněl na vesničku. Vesničku nechal vesničkou a spolu s maminkou odletěl zpět domů.

Kristýna Tesařová, 6.D